Kolegyně udělá chybu a ty jí řekneš, že v takovém shonu se to stát může. Když o týden později zapomeneš stejnou věc, v duchu se sebou mluvíš způsobem, který bys vůči ní považoval za zbytečně tvrdý. Terapie zaměřená na soucit, označovaná zkratkou CFT, se zajímá o rozdíl mezi těmito reakcemi a o to, proč se soucit někdy tak těžko obrací k sobě.
Jaký soucit má terapie na mysli
V tomto pojetí jde o citlivost vůči trápení a ochotu na něj přiměřeně reagovat. Nemusí mít podobu ujištění, že chyba nevadí. Člověk může uznat, že někomu způsobil komplikaci, pokusit se ji napravit a stále se kvůli ní nemusí ponižovat. Právě tahle kombinace odpovědnosti a méně krutého zacházení je v přístupu důležitá.
Při silném studu může být pro někoho obtížné přijmout laskavý tón i od druhých. Byl-li zvyklý, že smí polevit až po perfektním výkonu, může mu laskavost připadat podezřelá nebo slabá. Terapie se zabývá i tímhle odporem. Je dobré vědět, jakou funkci přísnost dosud měla a jestli je ještě potřeba právě v takové míře.
Někdo nejprve zaznamená, že je pro něj těžké vůbec přijmout pomoc. I o tom se může v terapii mluvit.
Jak se proměna v terapii zkoumá
Odborník může s člověkem mluvit o podobě jeho sebekritiky, o tom, odkud ji zná, a o situacích, kdy se cítí ohrožený nebo zahanbený. V některých podobách CFT se pracuje také s představami, tělesným prožíváním a způsobem, jakým člověk přijímá pomoc. Práce se přizpůsobuje tomu, co je pro klienta snesitelné.
Systematické přehledy popisují příznivé výsledky u některých sledovaných ukazatelů, ale síla a rozsah důkazů se liší. Těžko z nich vyčíst, jak bude vypadat péče o konkrétního člověka. Každodenní posun může být velmi nenápadný. Po chybě se pořád cítí nepříjemně, přesto dokáže vidět rozdíl mezi tím, že něco zkazil, a přesvědčením, že za to musí ještě celý večer sám sebe trestat.
