Po období deprese přijde několik horších rán. Člověk se možná lekne, že se všechno vrací, začne pečlivě sledovat každou změnu nálady a večer má pocit, že už se s ním nedá mluvit o ničem jiném. Kognitivní terapie založená na všímavosti, známá jako MBCT, se zabývá mimo jiné tím, co se v podobných chvílích děje mezi prvním prožitkem a další reakcí.
K čemu je všímavost v tomto přístupu
Všímavost v MBCT znamená učení se všímat si probíhající zkušenosti, například myšlenek, pocitů a tělesných vjemů. Spolu s tím se zkoumá, jak snadno může horší nálada spustit známé způsoby přemítání. Člověka třeba po špatném ránu napadne „Zase už nic nezvládnu“ a během dne začne větu brát jako popis celé situace.
Cílem není za každou cenu dosáhnout klidu. Člověk může zaznamenat, že je mu opravdu smutno, a zároveň si všimnout, že o smutku začal vyvozovat velmi široké závěry. Podstatné je i rozpoznat, kdy nejde jen o přechodný stav a kdy má smysl znovu řešit další odbornou péči. Tohle rozlišení se týká skutečných okolností, ne jen schopnosti soustředit se.
Někdy přitom člověk zaznamená, že jeho nálada kolísá, aniž každé zhoršení pokračuje stejným způsobem.
Proč se mluví o návratu obtíží
MBCT je strukturovaný postup, často ve skupině a pod vedením odborníka. Kombinuje kognitivní práci s všímavostí a věnuje pozornost tomu, jak si člověk všímá signálů a jak se k nim vztahuje. NICE jej uvádí mezi možnostmi prevence návratu deprese v určitých situacích. Výběr péče závisí mimo jiné na průběhu obtíží, dosavadní léčbě a preferencích člověka.
Obecné povídání o meditaci tak zachytí jen jednu část. Důležité je, že se práce vztahuje ke zkušenosti s depresí a má stanovený rámec. Smutek po špatném ránu nemusí být zpráva o příštích šesti měsících. Současně má cenu brát vážně, když se potíže hromadí a ovlivňují běžný život. V terapii lze obě skutečnosti promýšlet najednou.
