Terapeut se podívá na hodiny. Klientovi v tu chvíli proběhne hlavou, že už ho jeho vyprávění nudí a chce se ho zbavit. Oba přitom možná jen potřebují vědět, kolik času jim zbývá. Pokud se taková chvíle v rozhovoru zachytí, může odhalit známé očekávání a současně otevřít otázku, co se v místnosti právě skutečně stalo.
Přenos jako ozvěna jiné zkušenosti
V psychodynamických přístupech se přenosem označuje situace, kdy do současného vztahu vstupují prožitky, očekávání nebo vzorce spojené s jinými důležitými vztahy. Klient třeba dřív zažíval, že když se druhý začal dívat jinam, následoval výsměch nebo rychlý konec rozhovoru. Stejný pohyb potom může i v bezpečnějším prostředí okamžitě vyvolat starý pocit.
Takové vysvětlení je potřeba držet otevřené. Terapeut se mohl podívat na hodiny nešikovně nebo klient skutečně mohl potřebovat větší pozornost. Prožitek nevzniká ve vzduchoprázdnu. Smysl má probrat, co konkrétně se stalo, co si člověk vyložil a jak to oba chápou. Odborný pojem by neměl sloužit k tomu, aby se zpochybnila oprávněná připomínka klienta.
Pro práci je podstatné, aby si terapeut ověřoval, jak klient situaci skutečně chápe.
Protipřenos zahrnuje i reakce terapeuta
Protipřenos se týká toho, co během práce prožívá terapeut. Různé školy termín vykládají trochu odlišně. Důležitým praktickým bodem je, že terapeut může zaznamenat vlastní reakci, třeba nápadnou potřebu člověka hned uklidnit nebo tendenci přestat pokládat otázky. Odborná reflexe a supervize mohou pomoci přemýšlet, co s tím bezpečně udělat.
Klient přitom nenese odpovědnost za to, jak odborník zachází se svými pocity. V sezení má prostor říct, že určitá věta nebo gesto působilo nepříjemně. Někdy se tím vyjasní skutečné nedorozumění, jindy se najde téma, které si člověk přináší z dalších vztahů. Ty možnosti mohou existovat současně. Nejvíc se člověk často dozví ve chvíli, kdy má šanci vyslovit prosté „Když jste se podíval na hodiny, napadlo mě, že už vás nezajímám“ a dostat na to skutečnou odpověď.
