„Mě to vlastně ani tolik nemrzí,“ řekne člověk, který právě popsal konec dlouhého přátelství. Terapeutka nepospíchá s povzbuzením a opatrně odpoví, že v tom slyšela i velké zklamání. Klient má prostor ji opravit. Může zjistit, že mu sedí jiné slovo, nebo že se před ní poprvé nemusí tvářit, že je mu to jedno.
Co znamená zaměřit se na člověka
Rogersovská terapie, často označovaná jako přístup zaměřený na člověka, vychází z práce Carla Rogerse. Velkou roli v ní má snaha porozumět zkušenosti klienta z jeho pohledu. Terapeut se nesnaží rychle rozhodnout, co by měl člověk cítit nebo udělat. Pomáhá mu mluvit o tom, čemu sám ještě úplně nerozumí, a ověřuje si, zda ho chápe správně.
V popisu tohoto směru se často objevují empatie, přijetí a opravdovost. Empatie znamená pozorně se přibližovat tomu, jak situace vypadá pro druhého. Přijetí se týká respektu k člověku, i když se mluví o jeho komplikovaném jednání. Opravdovost souvisí s tím, že terapeut nevystupuje jen jako naučená role. Pořád přitom zůstává odpovědný za profesní rámec.
Terapeut může člověku přiblížit, co v jeho slovech slyší, a zároveň mu ponechat možnost dodat, že tomu rozumí úplně jinak.
Jaké je to mluvit bez rychlého hodnocení
Člověk někdy nahlas poprvé uslyší, jak o sobě mluví. Třeba zjistí, že rozchod popisuje hlavně jazykem své rodiny, která mu říkala, že to přehání. Terapeut mu může pomoct všimnout si rozdílu mezi těmito hodnoceními a tím, co opravdu prožíval. Důležité přitom je, že klient nemusí od terapeuta přijmout hotové vysvětlení.
Pro někoho je tento styl zpočátku nezvyklý. Přišel pro jasnou radu a překvapí ho, že se rozhovor zdrží u jedné věty, kterou původně ani nepovažoval za důležitou. Má cenu vědět, jak daný odborník pracuje a jak vysvětlí účel takového zastavení. Vstřícný rozhovor má v rogersovské práci umožnit něco konkrétního. Člověk může lépe slyšet vlastní zkušenost, protože se právě nemusí bránit dalšímu soudu.
