„Doma je to pořád stejné,“ řekne klient. Pak si vybaví středu, kdy po příchodu z práce s partnerkou deset minut seděli v kuchyni a nehádali se. Pro něj to byl detail. Terapeut pracující v přístupu zaměřeném na řešení může právě u něj chvíli zůstat, protože se tam možná ukázalo něco, co jindy nemá prostor.
Co znamená hledat výjimky
Terapie zaměřená na řešení, známá zkratkou SFBT, dává velkou pozornost tomu, jak má vypadat žádoucí změna a kdy se už některá její část objevuje. Výjimkou může být chvíle, kdy problém nenastal, i když ji lidé čekali. Terapeut se může ptát, co bylo tehdy jiné, kdo si toho všiml a jaké okolnosti pomohly. Vedle osobní snahy člověka může být důležité i to, že okolí reagovalo jinak.
Možná měli ve středu oba o hodinu kratší směnu nebo nemuseli řešit telefonáty ze školy. V takovém případě není smyslem dokázat, že se stačí rozhodnout pro lepší rozhovor. Ukázalo se něco konkrétního o podmínkách, které jejich běžné dny ovlivňují. Tím se otevře otázka, jaký druh změny si vlastně přejí.
Na vyjasnění takové výjimky se dá v další práci navázat.
Proč se mluví o budoucnosti konkrétně
Místo širokého „Chci, aby všechno bylo lepší“ se rozhovor může držet menšího měřítka. Čeho by si člověk všiml, kdyby se doma mluvilo klidněji? Co by druhý dělal jinak? Jak by poznal, že změna trvá déle než jedno odpoledne? Takové otázky dávají představě budoucnosti podobu, kterou si každý z účastníků může představit ze svého místa.
Zaměření na řešení nemá znamenat přehlížení vážných obtíží nebo očekávání, že si člověk musí ze všeho vzít něco pozitivního. Bezpečí, skutečné překážky i vhodnost formátu mají při výběru péče váhu. Smyslem konkrétní otázky na lepší den je často prostší věc. Pomůže zjistit, jak poznat přijatelný posun v životě, který mezitím stále obsahuje práci, povinnosti i dny, kdy má člověk sotva sílu začít mluvit.
