Na otázku, kdo byl doma důležitý, se člověk někdy automaticky snaží vyjmenovat rodiče a sourozence. Pak si vzpomene na tetu, u které trávil každé léto a která jako jediná věděla, co se u nich v bytě děje. V rodinné mapě zvané genogram pro takovou informaci může být místo, i když by v běžném rodokmenu spíš zapadla.
Co je v mapě vidět
Genogram je způsob, jak zachytit členy rodiny, důležité události a vztahy mezi lidmi. Podle účelu může obsahovat několik generací, údaje o stěhování, úmrtích nebo rozchodech a také to, kdo se o koho staral. Zatímco běžný rodokmen ukazuje hlavně příbuznost, genogram může podpořit rozhovor o vztazích a okolnostech, které mají pro člověka skutečný význam.
Někdo žil část dětství u prarodičů, protože rodiče pracovali v zahraničí. Jiný měl dlouho velmi blízko k člověku, který s ním nebyl příbuzný. Terapeut se může zajímat také o takové vztahy. Jejich význam někdy není vidět z příjmení ani z toho, kdo měl k člověku právně nejblíž. Právě u mapy může vyjít najevo, že rodinu jednotliví členové popisují rozdílně.
Některé mapy zahrnují také vztahy, které se změnily v průběhu života.
Co z mapy vyčíst nejde
Opakování podobné události ve dvou generacích může nabídnout otázku, proč si jí člověk všímá a jak o ní doma slýchal. Samo o sobě neprokazuje příčinu psychických potíží ani předpověď toho, co čeká další generaci. Také se někdy ukáže, že informace chybí nebo že stejný vztah lidé v rodině chápou různě. I nejistotu je možné v mapě ponechat.
Genogram není nutné dokončit za jediné sezení. Může se proměnit, když si člověk vzpomene na další souvislosti nebo se rozhodne, že některé údaje zatím sdílet nechce. Užitečný bývá ve chvíli, kdy pomůže zpřehlednit příběh, který se jinak obtížně vypráví. V našem příkladu může stačit jedna nová spojnice. Teta není na okraji jen proto, že v dětství bydlela někde jinde.
