Napíšeš někomu zprávu, kterou jsi dlouho odkládal. Odpověď zní jen „aha“. Než druhý stihne napsat další větu, už se ti zdá jasné, že se urazil. On přitom možná právě zavírá dveře tramvaje a má v ruce tašku s nákupem. V obyčejné chvíli se tak dá zahlédnout něco, s čím pracuje mentalizační terapie.
Jak si vykládáme vlastní a cizí jednání
Mentalizovat znamená vnímat, že za chováním mohou stát pocity, přání a záměry. Platí to pro druhé lidi i pro nás samotné. Když se mě někdo zeptá, proč jsem odešel z oslavy tak brzy, můžu odpovědět, že mi ujel poslední spoj. Časem si třeba uvědomím, že mi zároveň nebylo dobře mezi lidmi, kteří se celý večer bavili o něčem, čemu jsem nerozuměl.
Ve vztahu, na němž nám záleží, může napětí tenhle způsob uvažování zúžit. Z několika možných výkladů najednou zůstane jeden a ten působí téměř jako fakt. Když druhý zmlkne při hádce, někdo v tom vidí trest, jiný snahu hádku nevyhrotit. Samotné ticho mezi těmito možnostmi zpravidla nerozhodne.
Proč terapeut zůstává zvědavý
Mentalizační terapie, zkráceně MBT, je strukturovaný postup. Terapeut s klientem mohou zkoumat, co se stalo těsně předtím, než se nějaký výklad začal jevit jako jistý, nebo jak se změnil pocit v průběhu samotného sezení. Důležité jsou konkrétní chvíle, kdy došlo k nedorozumění. Pokud si klient vyloží terapeutovo přeřeknutí jako známku nezájmu, mohou o tom společně mluvit přímo v dané situaci.
MBT vznikla mimo jiné pro péči o lidi s hraniční poruchou osobnosti. Existují individuální i skupinové formy a různé adaptace pro další skupiny. Způsob vedení a důvody použití se posuzují v rámci odborné péče. Běžné domýšlení významu jedné zprávy ještě mnoho neříká o diagnóze. Je to spíš situace, v níž lze pochopit, co znamená nechat chvíli otevřené dveře pro víc než jednu verzi toho, co se mezi dvěma lidmi odehrálo.
