„Já vím, že mi to nedělá dobře. Jenže je to jediná chvíle dne, kdy mám opravdu pokoj.“ Obě věty mohou být pravdivé. Člověk může chtít méně pít a současně si neumět představit večer, kdy mu sklenička přestane oddělovat práci od domova. Motivační rozhovor dává prostor i té druhé větě, na kterou v běžném domlouvání často nedojde.
Když má každá strana váhání vlastní důvod
Ambivalence je stav, kdy člověka něco táhne dvěma směry. Přitom může mít informace, rozumět možným následkům a o změně přemýšlet už dlouho. Pokud mu okolí znovu vyjmenuje škody, rozhovor se snadno promění v obhajobu návyku. V motivačním rozhovoru odborníka zajímá, co návyk poskytuje, co člověku začíná vadit a jak se tyto dvě zkušenosti proměňují v čase.
Pomocí otázek a shrnutí může odborník zachytit to, co klient sám říká o svých důvodech. Třeba že doma potřebuje po práci opravdu vypnout, ale ráno už ho unavuje pocit, že večer zase uběhl jinak, než čekal. Důležitý rozdíl je v tom, komu patří rozhodnutí. Odborník odpovídá za vedení rozhovoru, klient se rozhoduje ve vlastních podmínkách.
Kde se tenhle způsob rozhovoru používá
S motivačním rozhovorem se lze setkat v adiktologii i v péči související se zdravotními návyky. V některých případech je součástí delší podpory. Pokud je třeba posoudit tělesný stav, riziko spojené s užíváním nebo vhodnost jiné péče, je to samostatná odborná otázka. Jeden dobře vedený rozhovor může pomoci člověku ujasnit si, co se v jeho rozhodování střetává, i když se celá situace nezmění za jedinou návštěvu.
Váhání často obsahuje důležitou zprávu o tom, čeho se člověk obává, co by ztratil a na čem mu záleží. Když v rozhovoru zazní všechny tyto části, vznikne přesnější obraz toho, proč je změna obtížná právě v jeho životě.
V praxi může také vyjít najevo, že člověk svou představu o změně převzal od okolí a teprve hledá, co na ní zajímá jeho samotného.
