Telefon dvakrát zavibruje na stole. Ani se na něj nepodíváš. O odstavec později ovšem zjistíš, že už nevíš, kdo v textu komu volal. Rozhodnutí nechat zprávu na později může být rychlé, přesto na malou chvíli vstoupí mezi tebe a čtení. A když během odpoledne přijde podobných okamžiků dvacet, ani nepotřebuješ mít velký čas u obrazovky, aby tě telefon zaměstnával.
Zvuk, který s sebou nese otázku
Upozornění mění situaci už tím, že něco naznačuje. Má přijít kurýr? Ozvalo se dítě ze školy? Rozbíhá se v práci problém, na který čekáš? Jinou váhu má zpráva od kamaráda s fotkou z výletu a jinou stejný zvuk v den, kdy je někdo z rodiny u lékaře. Samotná vibrace může být krátká. Otázka, co pravděpodobně znamená, může zůstat v hlavě déle.
Laboratorní výzkum ukázal, že i přijetí telefonního upozornění bez odpovědi může za určitých podmínek narušit výkon v úloze vyžadující pozornost. Z takového výsledku se nedá spočítat, kolik soustředění konkrétnímu člověku jeho mobil za odpoledne vezme. Pomáhá ale vysvětlit, proč počet otevřených zpráv nepostihuje celou zkušenost.
Čekání na zprávu vypadá klidně
Někdy telefon po celou dobu mlčí a stejně k němu myšlenky odbíhají. Když má někdo z rodiny zavolat kvůli důležité věci, kus pozornosti může být připravený právě na něj. Je to jiná situace než samotné vyrušení. Záleží na nejistotě, naléhavosti a také na tom, zda dopředu víš, kdo ještě čeká na tvoji reakci.
Při krájení zeleniny obvykle bývá návrat snazší než u smlouvy, v níž se právě snažíš pochopit, ke které větě se vztahuje poznámka pod čarou. Místo, kde ses zastavil, totiž musíš někdy hledat v samotné myšlence. Proto mohou být dva dny s totožným časem na telefonu velmi rozdílné. Jeden měl pár jasných zpráv. Druhý byl plný drobných otázek, které zůstaly viset ve vzduchu.
