Ranní kalendář vypadá přívětivě. Dvě schůzky, nákup, vyzvednutí receptu a hodina práce z domu. Jenže autobus nepřijede, v lékárně čekají tři lidé a mezi dvěma hovory zazvoní soused kvůli odečtu vody. Najednou se snažíš pochopit, kde se stala chyba. Možná v tom, že plán počítal s několika úkoly, ale bez části práce, která se odehraje mezi nimi.
Kalendář zachytí událost, ne celý její průběh
Půlhodinová schůzka může vyžadovat chvíli přípravy, nalezení podkladů a čas, než se po ní člověk vrátí k tomu, co dělal ráno. Cesta pro léky často zahrnuje oblečení, čekání na spoj a případné vysvětlení, že v jiné lékárně mají přípravek dostupný. Každá jednotlivost působí zanedbatelně. Teprve v součtu se ukáže, že den stojí i na věcech, které nemají vlastní políčko.
Při odhadu bývá snazší představit si průběh, ve kterém všechno jde hladce. Výzkum plánovacího klamu popisuje, že lidé někdy odhadují dobu úkolu optimističtěji, než odpovídá jejich dřívější zkušenosti. Ani přesný odhad jednoho kroku ovšem nestačí, pokud výsledek závisí na více lidech. Praktická otázka je, která část dne má být předvídatelná a ve které se naopak obvykle něco mění.
Skluz může ukazovat na podmínky
Když dítě zavolá ze školy nebo se návštěva u lékaře nečekaně protáhne, předchozí plán jednoduše vznikl za jiných okolností. A jestli potřebuješ po náročném rozhovoru chvíli, aby ses dokázal soustředit na další věc, patří i to k nárokům dne. Kalendář má pro každou hodinu stejnou velikost. Člověk ovšem v různých hodinách nepotřebuje stejný čas na stejnou práci.
Jinou otázku otevírá situace, kdy je rozvrh přeplněný skoro pořád. Například když tým plánuje schůzky bez přestávek a mezi nimi očekává hotovou soustředěnou práci. Takový den může být pečlivě zorganizovaný a zároveň sotva proveditelný. Když někdo zazvoní, jen se ukáže, že v kalendáři už předtím nebylo místo ani pro běžný život.
