Ve středu už víš, že si v sobotu dáš snídani s kamarádkou. Nemusíte dělat nic výjimečného. Přesto ti ta představa v průběhu týdne párkrát zlepší náladu. Vidíš v duchu stůl u okna, slyšíš její smích a napadne tě, co jí chceš říct. Část příjemného zážitku se odehrává ještě před tím, než se cokoli skutečně stane.
Budoucí radost už má místo v dnešku
V psychologii se mluví o anticipaci příjemného zážitku. Člověk se v představě vrací k něčemu, co přijde, a na chvíli zakouší radost už teď. Příjemný může být obrázek cesty, představa oblíbené činnosti nebo vědomí, že se brzy setkáš s někým, u koho se nemusíš příliš hlídat. Někdy stačí neurčitý pocit, že uprostřed náročných povinností existuje den s jiným rytmem.
Těšení může mít hodnotu samo o sobě, přestože to, co nastane, se bude od představ trochu lišit. Kamarádka se zdrží, stůl u okna bude obsazený a přesto si popovídáte dobře. Někdy se situace dokonce změní natolik, že setkání vůbec nevyjde. Zklamání je skutečné. Předchozí pěkné chvíle tím ale nepřestanou být součástí týdne.
Když má představa až příliš přesný scénář
U něčeho dlouho očekávaného se může objevit tlak, aby výsledek odpovídal vynaložené námaze. Třeba dovolená má splatit měsíce únavy nebo narozeninová oslava potvrdit, že na tobě přátelům záleží. V tu chvíli se k radosti přidává kontrola, jestli se lidé chovají přesně tak, jak sis přál. I hezké části setkání pak mohou uniknout pozornosti, protože zrovna sleduješ, co všechno se mělo odehrát jinak.
Výzkum příjemného prožívání rozlišuje, co si užíváme před událostí, při ní a potom ve vzpomínkách. Každá z těch částí může mít vlastní podobu. Ne každý má zrovna období, kdy je těšení snadné, a těžký den se příjemným plánem automaticky nespraví. Sobotní snídaně však může dát středečnímu odpoledni něco konkrétního a příjemného, aniž by musela obstát jako nejlepší chvíle celého měsíce.
