Po sobotní snídani si jeden vezme kolo a druhý otevře knížku. Odpoledne se zase potkají a mají si co říct. O týden později se stejný odjezd druhému dotkne. Celý týden jste se skoro neviděli a sobotu si představoval jinak. Oba víkendy zvenčí vypadají podobně, jen potřeba společného času je v každém z nich trochu jinde.
Čas pro sebe má různé podoby
Někdo potřebuje dělat něco sám, protože tam nemá povinnost sledovat náladu ostatních. Jiný se nadechne až mezi lidmi, s nimiž ho pojí zájem, který partner vůbec nesdílí. Přátelství, vlastní rodinné vztahy i obyčejná půlhodina chůze o samotě přinášejí věci, které se do společného života mohou vrátit. Oba mají odkud přinést novou myšlenku, zprávu nebo pozvání někam, kam by se jinak nedostali.
Jestli vlastní prostor druhému schází, někdy se to projeví zvláštně. Neřekne, že chce čas o samotě. Začne být nevrlý i v situacích, na které se původně těšil, nebo přijímá společné nabídky jen ze zvyku. Člověk, který se zase cítí často odsouvaný, může podobně ztratit chuť o něco žádat. Ve dvou si pak navzájem čtou nejasné signály, přestože původní přání obou by šlo vyslovit docela jednoduše.
Jaký prostor se počítá jako společný
Večer ve stejném obýváku může být pro jednoho milá blízkost a pro druhého dvě samostatné činnosti, které se náhodou odehrávají vedle sebe. Rozdíl mezi časem vedle sebe a časem spolu je důležitý hlavně tehdy, když se jeden snaží dokázat, že „doma přece jsem pořád“. O společný čas jde i během krátké procházky, pokud se oba opravdu potkají. Naopak plánovaný výlet se může změnit v něco, co jeden z nich vytrpí.
Některé soboty vypadají nejlíp právě tak, že odjedeš na kole. Jiné mají vzácnou chvíli pro rozhovor nebo celodenní nicnedělání ve dvou. Dobře nastavený vlastní prostor dává oběma šanci poznat, kdy se na samostatný program těší a kdy jim opravdu chybí ten druhý.
