Po nepříjemném telefonu přijdeš domů a sotva stihneš sundat boty, někdo tě obejme. Možná se v tu chvíli konečně nadechneš. Možná se ti naopak napnou ramena a nejradši bys na chvíli zavřel dveře. Pro člověka, který tě má rád, bývá druhá reakce překvapivá. Chtěl totiž nabídnout něco, co by ve stejné situaci sám přivítal.
O tom, jak dotek působí, rozhoduje i chvíle
Předvídatelné objetí od člověka, se kterým se cítíš bezpečně, je něco jiného než dotek, který tě zastihne uprostřed rozrušení. Důležitá je zkušenost s konkrétním člověkem a situace, v níž se právě nacházíš. To, co jindy uklidňuje, může dnes působit jako další podnět, když je toho kolem už tak dost.
Výzkum doteku zahrnuje různé podoby kontaktu, třeba masáže, a rozličná prostředí. Některé studie popisují příznivé účinky, jejich souhrn ale neurčuje správnou délku ani podobu objetí pro člověka po náročném dni. Zájem o objetí se nedá odvodit z příbuzenského vztahu nebo z toho, že včera bylo vítané.
Oporu může člověk přijmout různými způsoby
Někdy víš, že by ti ulevilo, kdyby se tě zatím nikdo nedotýkal, a přesto stojíš o to, aby někdo zůstal poblíž. Třeba bys radši uslyšel nabídku čaje nebo jen větu, že si druhý všiml, že tě to rozhodilo. V jiné chvíli nemáš chuť nic vyprávět a známý dotek ti pomůže právě tím, že v něm žádná otázka není. Rozdíl někdy není v tom, jestli chceš být s někým. Jde o to, jak spolu v dané chvíli chcete být. Jeden a týž člověk přitom může různé druhy opory ocenit i během jediného odpoledne.
Pro blízkého je užitečné vědět, že odmítnuté objetí nemusí odmítat i jeho zájem. V těch pár vteřinách u dveří se totiž potkají dva lidé s různými představami o úlevě. Když je prostor pro obě, může mít i krátké „teď jen chvíli počkej“ místo uprostřed laskavého přivítání.
