Víte, komu kdy končí směna, komu dochází léky a kdo má ve čtvrtek vyzvednout balík. Občas spolu trávíte celý večer. Když ale přijde řeč na to, jak se jeden z vás poslední dobou skutečně má, odpověď skončí u „celkem dobrý“. Před spaním pak může člověka překvapit, že se cítí sám i vedle někoho, komu celý den posílal zprávy.
Samota se vejde i mezi dva talíře
Někdy ve vztahu chybí důvěrnost. Člověk má s kým povečeřet, ale postupně přestal mluvit o věcech, které ho těší nebo bolí. Stává se to i v párech, kde se jinak oba umí postarat o spoustu praktických věcí. Rozvrh potřebuje odpověď hned, zato otázka na skutečný stav člověka vedle tebe se dá odložit. Pokud se takových odkladů sejde hodně, druhý může ztratit jistotu, že o jeho vyprávění někdo stojí.
Jindy je pár blízký, jen se mimo něj zúžil život. Po stěhování chybí kolegyně, se kterou se dalo zajít na oběd, nebo parta, která se scházela na fotbal. Doma pak člověk čeká najednou mnohem víc od jediného místa. Partner může rozumět tomu, co se děje, ale některé druhy kontaktu, společného zájmu nebo přátelství jsou prostě vlastní jiným vztahům.
Na čem záleží vedle množství času
Osamělost může dávat smysl i tehdy, když jste celý týden opravdu byli spolu. Dvě hodiny u seriálu někdy těší a jindy vedle nich chybí obyčejných deset minut, kdy se jeden zajímá, jaké to pro druhého bylo po změně práce. Rozlišit takové věci může přinést přesnější slova pro zkušenost, která zní na první poslech jako obžaloba celého vztahu.
Člověk může potřebovat víc pozornosti doma a současně někoho dalšího, s kým se mu dobře tráví čas. Obě možnosti se snesou v jedné větě. Pak už pocit, že jsi sám, nemusí mluvit jen o tom, kdo právě sedí vedle tebe.
