Když se doma rozhoduje, co podniknete v sobotu, raději souhlasíš s návštěvou. Před týdnem jste se o programu neshodli a chceš mít aspoň jeden klidný večer. O pár dní později ale partnerovi vyčítáš, že zase rozhodl za oba. On se upřímně diví. Naposledy přece slyšel, že ti návrh vyhovuje.
Ustoupit může znamenat několik různých věcí
Jednou člověk vědomě dá přednost přání druhého, protože sám o výsledek tolik nestojí. Jindy mu na rozhodnutí záleží, ale vidí, že obě strany nemůžou dostat všechno, a zvolí přijatelný kompromis. Pak jsou chvíle, kdy řekne ano hlavně proto, že se obává hádky nebo zklamání, které by následovalo po odmítnutí. Zvenčí znějí všechny tři odpovědi podobně. Vnitřní zkušenost se může výrazně lišit.
Pokud se to děje často, člověk si začne zaznamenávat jednotlivé ústupky. Partner o tomto seznamu nemusí vědět. Všimne si ho až ve chvíli, kdy několik starých věcí zazní najednou. Vztah pak chvíli působí klidně, protože se řada sporů vůbec neotevře. Uvnitř ale roste pocit, že společný život dlouhodobě vypadá podle jedné představy. Nespokojenost pak často vyjde najevo až u jiného tématu, kde okolí nerozumí tomu, proč má tentokrát takovou sílu.
Zlost někdy ukáže, kde dohoda nevznikla úplně svobodně
Občas je možné mluvit o tom, co člověk ve chvíli souhlasu skutečně potřeboval. Třeba chtěl zabránit další hádce a neměl sílu otevírat všechny důvody. Druhý tak dostane informaci, kterou ze samotného ano nemohl vyčíst. Pak může být užitečnější říct něco o skutečné ceně ústupku než zkoušet při další hádce spočítat každý předchozí.
Pokud člověk ustupuje ze strachu z výhrůžek, trestu nebo násilí, je situace jiná než obyčejná nechuť ke konfliktu. Odpovědnost za nátlak nese ten, kdo ho používá, a může být potřeba bezpečně dostupná pomoc mimo vztah. V běžném bezpečném vztahu bývá prvním důležitým posunem, že do dalšího sobotního plánu opravdu mohou vstoupit dvě přání, i když si spolu hned neporadí.
