Kolega řekne, že tvoje vysvětlení pomohlo celé poradě. Ty se okamžitě usměješ a odpovíš, že sis jen včas přečetl podklady. Věta je venku dřív, než zjistíš, že kolega žádnou otázku nepoložil. Chtěl ti sdělit, čeho si všiml. Ty už mezitím vysvětluješ, proč by si toho vlastně všimnout neměl.
Skromnost a nepohodlí znějí někdy stejně
Odmávnout pochvalu může být zdvořilost, kterou se člověk naučil doma nebo v práci. V některých skupinách je zvyklostí vyzdvihnout všechny ostatní a osobní uznání přijmout jen napůl. V jiných případech může pochvala opravdu zaskočit. Člověk byl přesvědčený, že jeho podíl byl malý, a najednou slyší úplně jiný popis. Potřebuje chvíli, aby se mu vešel vedle toho, co si myslel už předtím.
Někdo se bojí i toho, co bude po pochvale následovat. Když ji přijmu, začne se podobný výkon čekat pokaždé? Co když příští poradu nezvládnu? Pochvala se v hlavě změní v příslib, i když od druhého člověka přišla jako pozorování jedné konkrétní věci. Uprostřed takového uvažování se dá snadno přeslechnout, co vlastně ocenil.
Dobrá zpráva může být docela malá
Při přijímání pochvaly se nemusí rozhodovat o tom, kdo je nejlepší. Kolega mohl ocenit přesnost příkladu, díky kterému na chvíli přestali všichni mluvit každý o něčem jiném. Vedle toho může stále platit, že se na prezentaci podílel celý tým a že někde budeš příště potřebovat víc času. Jedna pozitivní informace žádnou z těch věcí nemaže.
Pochvala navíc může upozornit na dovednost, kterou člověk pokládal za samozřejmou. Jestli si podklady přečetli všichni a jen tvoje vysvětlení dalo poradě směr, možná se kolegovi líbilo právě to, jak jsi informace vybral a poskládal pro ostatní. Tu informaci by bylo škoda přeslechnout.
Někdy člověku pomůže, když vnímá přesná slova. Ocenění konkrétního jednání se snáze poslouchá než velká nálepka typu „ty jsi vždycky skvělý“. Kolegovo uznání může nakonec zůstat tak malé, jak bylo na začátku. Něco jsi udělal a někomu to přišlo užitečné. Na to není potřeba vymýšlet obhajobu ani přijímat závazek na dalších deset porad.
