Člověk přijde do místnosti, ve které má poprvé vést důležitou schůzku. Téma zná, má připravené podklady a ví, koho se může doptat. Přesto mu těsně před začátkem běží hlavou, jak snadno se plán může rozpadnout. Zvenčí možná vypadá nervózně. To ještě mnoho neříká o tom, kolik si věří, když má reagovat na něco nepředvídaného.
Jistota se týká výsledku, důvěra taky vlastních možností
V psychologii se používá pojem vnímaná vlastní účinnost. Vztahuje se k přesvědčení, že člověk dokáže zvládnout činnosti potřebné pro určitou situaci. Může si například věřit, že umí vést rozhovor, i když vůbec netuší, jaké odpovědi od druhých uslyší. Na výsledku se vedle něj podílí čas, nálada účastníků i informace, které se objeví během schůzky.
Pochybnost může člověku něco sdělit. Třeba že si potřebuje ujasnit chybějící detail nebo že setkání přikládá velkou váhu. Občas vyvolá pocit, že do celé situace nemá vůbec vstupovat. Mezi těmito možnostmi je rozdíl. V první člověk zvažuje konkrétní obtíž. Ve druhé se z nejistoty o průběhu stává předem hotové hodnocení vlastních schopností.
Viditelná nervozita a připravenost se vejdou do jedné místnosti
Někdo mluví plynule a v nejistotě rychle přejde na známé téma. Jiný se při otázce zarazí, vezme si čas a přesně pojmenuje, co musí ověřit. Z krátkého dojmu okolí se nedá spolehlivě poznat, kdo lépe rozumí své práci. Klid, námaha a skutečná schopnost reagovat se můžou v každém okamžiku potkávat jinak.
Rozdíl je vidět i později. Pokud schůzka zůstane bez závěru, někdo v tom uvidí důkaz, že ji neumí vést. Jiný si všimne, že včas zachytil nejasnou část, kterou je teď možné prověřit. Výsledek setkání je stejný, popis vlastní práce se liší.
Sebedůvěra se může opírat o vzpomínku, že člověk už dříve zvládl pokračovat po nečekané otázce, požádat o pomoc nebo opravit omyl. S takovou zkušeností může vstoupit do místnosti i s pochybností a pořád vědět něco podstatného. Když se situace změní, má k dispozici víc možností než jen splnit původní představu o dokonalém průběhu.
