Představ si, že několik měsíců dáváte s kamarádem dohromady malé divadelní představení. První zkoušky byly rozpačité, v půlce se změnil sál a nedávno jste přišli na to, že poslední scéna vůbec nepotřebuje kulisy. Okolí se vás nejspíš zeptá, kdy bude premiéra. Mezitím se však odehrálo dost věcí, podle kterých se dá poznat, že vaše práce pokročila.
Uznání se může týkat toho, co opravdu proběhlo
Říct si, že něco mělo cenu, nemusí vyžadovat slib, že na konci přijde velký úspěch. Někdy člověk poprvé zvládne požádat o zpětnou vazbu včas nebo se odváží přiznat, že cesta, do níž dlouho investoval, nefunguje. Může to být skutečný posun, i když z něj diváci na premiéře neuvidí vůbec nic. Dává člověku informaci o tom, co už v dané situaci umí a na co má příště pamatovat.
Podobně se dá ocenit i pomoc ostatních. Když si lidé v týmu všimnou, že někdo upravil plán tak, aby se do práce mohli zapojit další, je to uznání určitého jednání. Je daleko přesnější než obecná věta, že všichni byli stateční. Pojmenovává, co se stalo a proč to bylo důležité pro společnou věc.
Výsledek zůstává důležitý, jen příběh nezačíná premiérou
Pokud se sál zaplní a diváci se baví, je důvod mít radost. Pokud představení dopadne jinak, tým se může věcně podívat na to, co ovlivnila příprava a co se stalo až večer na místě. K takovému rozhovoru se hodí znát i předešlou práci. Představa, že jediným důkazem hodnoty projektu je výsledek, by některé z těch informací schovala.
Někdo ocení hlavně to, že jste se při zkouškách nepřestali bavit, i když jste změnili několik částí plánu. Jiný bude považovat za úspěch právě chvíli, kdy jste si dokázali o nefunkční scéně říct něco nepříjemného. Obojí se může projevit dávno před premiérou.
Třeba se nakonec ukáže, že právě řešení poslední scény budete používat i v jiné práci. Nebo že jste se po měsících naučili jednat s lidmi úplně jinak, než když jste začínali. Když se něco podobného podaří uvidět už během práce, nemusíte kvůli tomu čekat, až bude po potlesku.
