Barvy leží v krabici od posledního stěhování. Už několikrát sis říkal, že se k malování vrátíš, až bude doma lepší světlo, pořídíš pořádný papír nebo budeš vědět, co chceš malovat. Když se tě někdo zeptá, co ti schází doopravdy, není snadné odpovědět. Po letech se totiž kus připravenosti může ukázat teprve ve chvíli, kdy vezmeš do ruky štětec.
Některé podmínky se dají zařídit, jiné zjistíme až cestou
Pokud člověk potřebuje dostupný materiál, čas nebo prostor, jde o skutečnou podmínku. Pokud čeká, až bude naprosto jisté, že ho první výsledek nezklame, taková jistota může vznikat mnohem hůř. Člověk si během čekání představuje, jaké by to asi bylo, jenže ani povedená představa mu nenahradí informaci o tom, co se při skutečném malování bude dít.
První odpoledne může ukázat něco docela obyčejného. Třeba že ti vyhovuje kreslit menší věci, že na práci potřebuješ jiný stůl nebo že se po půl hodině unavíš a dál už si to neužiješ. Takový výsledek má cenu i bez pěkného obrázku. Do přemýšlení vstoupily podmínky, o kterých jsi předem mohl jen hádat.
Začátek může mít různé následky
Mezi krátkým návratem ke koníčku a rozhodnutím, kvůli kterému člověk dá výpověď nebo utratí velkou část úspor, je podstatný rozdíl. U některých kroků jde snadno zvolnit, vrátit se nebo něco pozměnit. U jiných má důkladná příprava přímý dopad na bezpečí a život dalších lidí. Obecná výzva, aby se člověk prostě odhodlal, přehlíží právě to, jak rozdílné můžou být důsledky.
Důležitá může být i domluva s někým dalším. Když se tě kamarád zeptá, jestli si půjdete na hodinu kreslit ven, může odpadnout část rozhodování o tématu, čase i místě. Někdy se ukáže, že právě tohle byl praktický důvod, proč samotná příprava pořád nikam nevedla.
V případě malování může první skutečný začátek proběhnout v kuchyni, v horším světle, než sis představoval, s kusem papíru, který už doma máš. Teprve potom se rozhodne, jestli ti scházel lepší stojan nebo spíš příležitost vzpomenout si, co tě na tom dřív těšilo.
