Tři roky chystáte malý časopis. Zaplatili jste grafiku, naučili se část práce sami a několikrát přesunuli termín. Mezitím se ukázalo, že tým má méně času a vydávání by stálo víc, než jste čekali. Při debatě o konci někdo namítne, že už jste tomu věnovali příliš mnoho, než abyste teď přestali. Je to lidsky pochopitelná věta. K rozhodnutí o dalších třech letech jí ovšem schází druhá polovina.
Minulá práce a budoucí náklady se počítají odlišně
Utopené náklady jsou zdroje, které už byly vynaložené a rozhodnutím o pokračování je nelze získat zpět. Může to být čas, peníze nebo úsilí, které člověk do projektu dal. Některé části lze znovu použít, například hotovou grafiku nebo zkušenost s výrobou. Co opravdu zůstalo v minulosti, však bude zaplaceno bez ohledu na to, jestli vydáte ještě jedno číslo.
Další práce může mít vlastní hodnotu. Možná zbývá malý krok k cíli, o který pořád stojíte. Jindy by další rok znamenal držet při životě hlavně představu, že dosavadní investice musí jednou dávat smysl. Důležitá je otázka, co od pokračování čekáte dnes a kdo by za něj zaplatil časem nebo penězi. Často dává jinou odpověď než pohled na to, co všechno už proběhlo.
Ukončit projekt a opustit závazek nejsou vždy totéž
Pokud na výsledek spoléhají další lidé, může být důležité domluvit předání práce, vrátit určitou platbu nebo vysvětlit změnu. To jsou reálné důsledky, které se do rozhodnutí počítají. Skončit tedy může znamenat ještě kus práce. Někdy existuje i jiná možnost, třeba vydat materiál v menším rozsahu, než jste původně plánovali.
Rozhodování se také může změnit, když lidé konečně znají, co si od pokračování slibují jednotlivě. Pro někoho je důležitý časopis, pro jiného spolupráce týmu a pro dalšího závazek vůči lidem, kteří přispěli. Každý cíl může potřebovat odlišný způsob, jak s ním naložit.
Předchozí léta nemusí ztratit hodnotu jen proto, že projekt skončí. Dala týmu něco, co už se opravdu stalo. Rozhodnutí o dalších letech je zase otázka, jestli chce a může vložit nové prostředky do toho, co by mu pokračování přineslo.
