Dva lidé oslaví osmdesátku ve stejný den. Jeden rád zajde do města, ale z vlastního bytu už vychází s obtížemi. Druhý potřebuje pomoc s nákupem, přesto pravidelně zkouší s pěveckým sborem a těší se na každé vystoupení. Číslo na dortu je stejné. O jejich zdraví, samostatnosti a spokojenosti nám toho samo o sobě moc neřekne.
Slovem longevity se dnes označuje dlouhověkost i široký zájem o to, co se s námi ve stáří děje. Na jednom místě se potká výzkum nemocí spojených s věkem, běžná zdravotní prevence i nabídky testů biologického věku. Rozdíl mezi nimi je důležitý hlavně ve chvíli, kdy se všichni ohánějí větou „zpomalili jsme stárnutí“. Záleží na tom, co přesně sledovali a jak dlouho.
Od studia stáří k otázce, co chceme zvládat
Imunolog Ilja Mečnikov použil začátkem 20. století slovo gerontologie pro studium stárnutí. Zabýval se mimo jiné tím, zda mohou některé tělesné pochody ovlivnit délku života. Z dnešního pohledu je pozoruhodné, že podobně odvážné otázky předcházely hodinkám, genetickým testům i celému trhu s biohackingem. Dnešní gerontologie přitom sleduje také to, jak se s věkem mění vztahy, možnosti pohybu nebo životní podmínky. V debatách o dlouhověkosti se tak setkávají dvě staré otázky. Jedna míří k tomu, co mění pochody v těle, a druhá k tomu, co člověku dovoluje dobře žít v konkrétním věku.
Délka života se počítá v letech. Pod pojmem healthspan se obvykle rozumí ta část života, kterou člověk prožije v relativně dobrém zdraví. Výzkumníci ji vymezují různě. Někdy sledují roky bez vybraných diagnóz, jindy započítávají míru zdravotních omezení. Vyplatí se proto dívat, co autor čísla považoval za zdraví. O člověku s dobře kompenzovanou cukrovkou, který pracuje na zahradě, udržuje vztahy a sám rozhoduje o svém dni, jeden údaj poví jen část příběhu.
Světová zdravotnická organizace popisuje zdravé stárnutí pomocí toho, co člověk dokáže dělat a co má ve svém životě za důležité. Počítá sem například pohyb, rozhodování, učení a vztahy. Výsledek závisí i na okolí. Výtahem nebo bezpečným přechodem přibude člověku kus samostatnosti, přestože se na jeho laboratorních výsledcích nic nezmění. Udržitelná pomoc, dostupná péče a přátelé v sousedství se do tohohle pohledu vejdou stejně dobře jako tělesná kondice.
Jak číst důkazy o návycích a slibech omlazení
V roce 2020 zveřejnil časopis BMJ výsledky dlouhodobého sledování dvou skupin amerických zdravotníků. U žen ve věku 50 let vycházel odhad dalších let bez rakoviny, kardiovaskulárních onemocnění nebo cukrovky 2. typu na 34,4 roku při splnění čtyř či pěti kritérií nízkého rizika a na 23,7 roku při nesplnění žádného. Kritéria zahrnovala mimo jiné nekouření, pohyb a kvalitu stravy. Šlo o srovnání skupin ve sledovací studii. Čísla popisují rozdíl mezi modelovými odhady, do kterých se mohou promítat i další životní okolnosti. Padesátileté čtenářce z nich spočítat zbývající roky neumíme.
Pevnější půdu pro každodenní rozhodování dává prevence konkrétních nemocí. U srdce a cév dobře známe význam nekouření, pravidelného pohybu, skladby jídelníčku a včasného záchytu vysokého tlaku. Pro někoho v praxi znamená pohyb pravidelnou svižnou chůzi, pro jiného cvičení přizpůsobené kloubům a současné kondici. Člověk, který chodí na směny nebo o někoho pečuje, navíc řeší i prostor k odpočinku a dostupnost pomoci. Zdravé stárnutí se pak týká stejně konkrétního času v kalendáři jako toho, co má člověk v úmyslu.
Na druhé straně stojí výzkum biologického věku. Ve dvouletém experimentu CALERIE vědci porovnávali skupinu s omezeným energetickým příjmem s kontrolní skupinou. V následné analýze krevních vzorků naznačoval jeden z ukazatelů, DunedinPACE, ve skupině s omezeným příjmem zhruba o dvě až tři procenta pomalejší tempo stárnutí oproti kontrole. Další dva hodnocené ukazatele se přesvědčivě nezměnily. Výsledkem bylo měření laboratorní známky za dva roky. Jak dlouho účastníci skutečně žili, tento výsledek neříká. Převést takové procento do slibu dalších narozenin by znamenalo zaměnit ukazatel za skutečný výsledek.
Až bude příště nějaká novinka slibovat mladší tělo, pomůže vědět, jestli výzkum měřil krevní vzorek, výskyt nemoci, nebo schopnost žít podle vlastních představ. Pro člověka, který chce za pár let pořád chodit na výlety s přáteli, má tahle třetí otázka cenu už dnes.
