Jeden člověk v obchodě sotva zaznamená hudbu. Druhý současně slyší pípání pokladen, rozhovor za zády a chladicí box, který hučí v uličce. Do toho se od lesklé podlahy odráží světlo a někdo se náhle protáhne kolem vozíku. Vybrat obyčejné mléko pak může znamenat rozhodovat se ve chvíli, kdy už pozornost spotřebovalo všechno ostatní.
Co jednomu splývá s pozadím, může druhého vyčerpat
U autistických lidí se může objevovat výraznější nebo naopak slabší citlivost na některé smyslové podněty. Zkušenosti se liší mezi lidmi i podle situace. Jednomu vadí určitý typ světla, jiný těžko snáší hlasitou hudbu v prostoru plném lidí. Pro někoho se několik různých podnětů sejde tak, že se mu hůř mluví, vybírá nebo čeká ve frontě. Jinému tentýž zvuk za jiných okolností vyhovuje, protože má nad jeho hlasitostí a délkou větší kontrolu.
Zvenčí může být vidět, že se člověk zdržel uprostřed uličky, přestal odpovídat nebo odešel dřív, než měl nákup hotový. Takové chování samo neříká, co se s ním děje. Jeho vlastní popis může ukázat, že rozhodující byla konkrétní kombinace hluku, světla a nečekaných změn. Výpověď o tom, co ruší, patří k poznávání jeho potřeb.
Prostředí má vlastní podíl na náročnosti
Nákup lze zažít jinak podle času, uspořádání prodejny i možnosti vyřídit některé věci jiným způsobem. Pro někoho je rozdíl, jestli ví předem, kde co leží a jak dlouho se zdrží. Pro jiného je důležité mít možnost odejít bez vysvětlování. Při hledání úprav dává smysl rozlišit to, co lze změnit v prostoru, a to, o čem chce rozhodovat sám člověk.
Na prožívání může mít vliv i to, jestli už člověk před nákupem absolvoval dlouhou cestu, práci v hluku nebo několik dalších zastávek. Stejná prodejna tak může působit v pondělí jinak než v pátek večer.
Za stejnými dveřmi tak mohou dva lidé strávit dvacet minut v docela odlišném prostředí. Kdo se zeptá na konkrétní podnět, dozví se o nákupu víc než z dojmu, že v obchodě přece nebylo nic neobvyklého.
