„Mám se po letech vrátit do práce, kde se mi předtím dělalo špatně?“ Terapeut odpoví otázkou, čeho se člověk na návratu nejvíc obává. Může to znít jako další odkládání. V hlavě má přece už dost otázek a kvůli tomu si domluvil schůzku. Smysl takové odpovědi záleží na tom, jaký druh jistoty právě hledá.
Někdy je přímá odpověď na místě
Když se člověk ptá na cenu, průběh sezení nebo způsob, jakým se nakládá s údaji, potřebuje faktickou odpověď. Terapeut také může vysvětlit, s jakou metodou pracuje nebo proč navrhuje konkrétní postup. Odborná práce běžně zahrnuje i předávání informací, kterým může klient rozumět a zvážit, zda dávají smysl v jeho situaci.
Když jde naopak o osobní rozhodnutí, je důležité vědět, kdo ponese jeho důsledky. Do volby návratu do práce vstupují peníze, zdravotní stav, zkušenost s vedením i jiné dostupné možnosti. Jednou otázkou lze zjistit, jestli člověk v rozhovoru hledá informace o možnostech, prostor promyslet obavy nebo potvrzení vlastního rozhodnutí.
Užitečná otázka má často menší záběr, než člověk čekal. Může třeba oddělit obavy ze staré zkušenosti od toho, co dnes o pracovišti skutečně ví.
Proč se různí terapeuti ptají různě
V přístupu zaměřeném na člověka může terapeut chvíli zůstat u toho, jak klient svému váhání rozumí. Strukturovanější směr může pomoci pojmenovat jednotlivé okolnosti a všimnout si, kde chybí důležité informace. Obojí někdy zní jako kladení otázek. Jejich účel se ukáže podle toho, jestli klient postupně lépe rozumí věci, kterou chce rozhodnout, nebo má jen dojem, že odpověď pořád uniká.
Pokud otázky znějí příliš obecně, dá se rozhovor vrátit k tomu, co člověk potřebuje. Třeba „Rozhodnout se musím já, teď by mi pomohlo vědět, co byste na mém místě považoval za důležité zohlednit.“ V takové chvíli může terapeut popsat svůj odborný pohled a současně nechat rozhodnutí klientovi. Dává to víc prostoru pro skutečnou dohodu než předpoklad, že jeden má dávat rady a druhý je jen přijímat.
