Po sezení zavřeš dveře a až na chodníku ti dojde, proč se tě poznámka terapeuta dotkla. Řekl třeba, že od konfliktu rychle utíkáš. Tobě to připomnělo obvinění, která slýcháš doma pokaždé, když si potřebuješ oddechnout. Celou cestu pak přemýšlíš, jestli příště mlčet, nebo se vrátit k tomu, co bylo řečeno.
Když se v rozhovoru ztratí pocit bezpečí
I při jinak užitečné spolupráci může přijít chvíle, kdy člověk nerozumí záměru otázky, cítí se přehlédnutý nebo má dojem, že se mluví o něčem jiném, než potřebuje. Odborníci používají pojem narušení terapeutické aliance. Někdy vypadá jako přímý nesouhlas, jindy jako zdvořilé přikyvování a pomalé stahování z rozhovoru.
Právě konkrétnost může při zpětném rozhovoru pomoct. Je rozdíl říct „Bylo mi s vámi posledně divně“ a přidat, že to začalo u věty o útěku z konfliktu. Pak je možné zjistit, jak to terapeut myslel, co klient slyšel a co v jeho zkušenosti opomenul. Důležitá je schopnost terapeuta připustit, že jeho slova měla jiný účinek, než čekal.
Tento rozhovor nemusí být dlouhý. Někdy se rozdíl objeví po jediné větě, protože teprve teď oba vědí, proč předchozí sezení každému připadalo jiné.
Co vypovídá reakce na námitku
Obnova důvěry může znamenat, že se společně pojmenuje nedorozumění a změní se způsob, jakým se o citlivé věci mluví. Terapeut třeba uzná, že se měl nejdřív zeptat, proč pro klienta přestávka při hádce tolik znamená. Rozhovor pak může pokračovat od místa, které do té doby oba chápali rozdílně.
Jiná situace nastává, když odborník opakovaně zlehčuje klientovu zkušenost, reaguje trestajícím způsobem nebo překračuje hranice. V takovém případě nemusí být bezpečné pokoušet se o vysvětlení mezi čtyřma očima. Člověk může hledat nezávislou konzultaci a informace o možnostech podnětu podle typu služby. Zklamání po sezení samo o sobě ještě nerozhoduje o tom, co se stalo. Hodně ale napoví, zda je prostor pro otázku a zda odpověď zachází s prožitkem klienta s respektem.
