Po odchodu z práce se někdo ptá, co bude dělat příští týden. Jiného zaskočí otázka, jestli jeho dny ještě mají význam, když už od rána nikdo nečeká na jeho rozhodnutí. Viktor Frankl postavil hledání smyslu do středu přístupu, kterému říkal logoterapie. Jeho myšlenky se týkají i docela běžných životních změn, po nichž se člověk potřebuje znovu zorientovat.
Jak Frankl mluvil o smyslu
Frankl byl vídeňský psychiatr a neurolog. Základy svého pojetí rozvíjel už před druhou světovou válkou. Logoterapie pracuje s představou, že člověku může význam poskytovat to, co vytváří, vztahy a zkušenosti, kterým dává hodnotu, nebo postoj k okolnostem, které právě změnit nemůže. Smysl je v tomto pojetí spjatý s konkrétním životem, ne s univerzální odpovědí, kterou mají přijmout všichni.
Někdo po konci zaměstnání zjistí, že mu chybí hlavně odpovědnost za věc, na které záleželo i ostatním. Jiného překvapí, že poprvé po letech věnuje čas někomu blízkému a nepřipadá mu to jako pouhé vyplňování volna. Rozhovor může zkoumat, co je pro člověka v nové situaci skutečně cenné a které představy si přináší z dřívější role.
O významu se často mluví snáz nad tím, co člověk opravdu dělal v posledních dnech, než nad obecnou představou o budoucnosti.
Prostor pro smutek i pro hledání
Hledání smyslu může znít necitlivě, když se člověk právě vyrovnává s něčím bolestivým. Ani v logoterapeutickém rozhovoru by nemělo znamenat povinnost najít v utrpení výhodu nebo dokázat, že k něčemu bylo. Pokud se dají změnit škodlivé okolnosti nebo zajistit potřebná péče, jde o skutečné možnosti, které zaslouží pozornost.
V každodenním životě se odpověď často rodí v menším měřítku. Možná zatím nevíš, čemu chceš věnovat příští roky, ale poznáš, že ti záleží na určitém vztahu nebo práci, kterou můžeš udělat zcela jiným způsobem. Logoterapeutický rámec dává prostor vnímat i takové skutečnosti. Hledat, co je v dané situaci důležité, se dá pomalu a s respektem k tomu, co už se nevrátí.
