„Zase jsi to zapomněl.“ „A ty mi pořád poroučíš.“ Před chvílí byla řeč o nákupu, teď rozhovor zní, jako by jeden člověk vychovával druhého. Transakční analýza nabízí způsob, jak podobné výměny popsat. Její pojmy mají smysl hlavně tehdy, když pomáhají porozumět tomu, co se mezi lidmi děje.
Co znamenají Rodič, Dospělý a Dítě
V modelu Erica Berna jsou to názvy egostavů, tedy způsobů prožívání, myšlení a jednání, k nimž může člověk v různých chvílích přecházet. Rodič může souviset s převzatými pravidly nebo způsoby, jakými o nás kdysi lidé pečovali. Dítě zachycuje některé pocity a reakce spojené s dřívější zkušeností. Dospělý v modelu odpovídá zpracování toho, co se děje v přítomné situaci.
Názvy se nepoužívají jako trvalé vlastnosti člověka. Někdo může v jedné větě upřímně pečovat a v další převzít přísný tón, který kdysi slýchal doma. Také se z nich nedá odvodit, že jedna poloha je vždy dobrá a ostatní špatné. Záleží na situaci a na tom, jaký účinek má konkrétní reakce.
Co se dá zachytit v běžném rozhovoru
Transakcí se myslí jednotka výměny mezi lidmi, například věta a následná odpověď. V terapii se sleduje, jak jedna reakce může vést k další a proč se podobné rozhovory opakují. Když někdo vysloví obyčejný dotaz tónem, který druhému připomene výslech, další odpověď se může řídit spíš tímto dojmem než obsahem dotazu. Delší vzorce se v tomto směru mohou zkoumat i v souvislosti s tím, čemu se říká životní scénář.
Pojmy lze snadno zneužít jako výčitku. „Teď se chováš jako dítě“ obvykle přidá do hádky další vrstvu hodnocení. V terapeutickém kontextu má větší cenu porozumět, proč se konkrétní člověk brání právě tak, jak se brání, a co od druhého očekává. Pak se dá znovu vrátit i k původní věci. Nákup je možné dohodnout ve chvíli, kdy oba vědí, proč je dvěma větami dokázal odvést úplně jinam.
