Už několik minut mluvíte o jedné věci a ani jeden si pořádně nepamatuje, kde jste začali. Jeden řekne, že potřebuje odejít do vedlejšího pokoje. Druhý v tom okamžitě slyší pokračování stejné hádky, protože posledně rozhovor po přestávce vůbec nenavázal. Samotná pauza přitom může dávat dobrý smysl. Potřebuje jen mít jiný průběh než prosté zmizení z rozhovoru.
Čas na zklidnění není čas na zmizení
Když člověk při sporu přestává vnímat, co mu druhý říká, může přerušení rozhovoru ochránit oba před dalšími zraňujícími slovy. Pro jednoho je zrovna těžké vůbec formulovat větu, druhý má pocit, že říká totéž pošesté. Čím přesněji je jasné, proč se teď přestává mluvit a kdy má rozhovor znovu začít, tím méně musí člověk na druhé straně doplňovat domněnky.
Někdy ani klidnější člověk ještě neví, kdy bude umět mluvit. Konkrétní a splnitelná dohoda přesto může existovat. Třeba si řeknete, kdy se znovu ozvete a zjistíte, zda máte oba prostor pokračovat. Pokud ani tehdy nejste připraveni, je rozdíl sdělit to a navrhnout jinou chvíli, nebo čekat, až se téma samo ztratí. Opakovaná zkušenost, že se slíbený návrat skutečně stane, pak může přestávce dát jiný význam než při prvním pokusu.
Jak se liší odmlčení od přestávky
Přestávka má pomoct, aby bylo možné se k problému vrátit. Mlčení používané jako trest má jiný účel. Člověk v něm zůstává bez odpovědi, dokud neustoupí nebo se nezačne omlouvat za něco, co ani nemohl pořádně vysvětlit. Z jedné pauzy není možné poznat celý vztah. Těžko z ní poznáš i to, jestli druhý člověk dokáže dodržet, co právě slíbil. Opakovaný průběh ukazuje víc než vlastní označení situace.
Po návratu se nemusí povést dokonale zvládnutý rozhovor. Někdy stačí, že si oba znovu sednou k věci, o které už před přestávkou skoro nešlo mluvit. Člověk může odejít na chvíli z pokoje a zároveň druhému dát najevo, že od samotného tématu neutíká.
